Ryba na slavnostním vánočním stole? To je ve střední Evropě vskutku rarita. Jak, kdy a proč se kapr dostal právě na český štědrovečerní stůl? Přestože v našich představách k vánočním svátkům neodmyslitelně patří a často to bývá jedna z mála tradic, které jsou dodnes o Štědrém večeru zachovávány, právě ona je zřejmě ze všech vánočních tradic nejmladší.

Poměrně mladá ryba

Ryby se mimo období půstu začaly na českých stolech objevovat teprve v 17. století a na vánočním stole teprve na začátku století 19., a to také ne všude, ale jen v rybníkářských oblastech nebo v bohatších rodinách. Většinou to byla ale spíše štika, sumec, úhoř, lín nebo pstruh. Vařili se na černo, tedy se sladkou omáčkou např. se švestkami, ořechy a perníkem. Přílohou byly bramborové šišky, které časem nahradily knedlíky.

Právě dnes „tradiční“ kapr v tomto výčtu ryb chybí a není zcela jasné, proč jej lidé nejedli, když tradice jeho chovu na našem území je stará několik století. Na vánočních stolech se začal objevovat teprve na konci 19. století, a to, jako většina ostatních ryb, vařený načerno, ale také namodro, tzn. v bílém víně nebo ředěném octu. Smažený kapr je inovací 20. století a přišel k nám z Rakouska.

Tradičním štědrovečerním chodem se u nás stal teprve v 50. letech minulého století, přičemž důvodem této změny byla zřejmě cenová dostupnost kapra po válce a také celkově zvýšený zájem o smažená jídla. Z toho vyplývá, že na vánočním jídelníčku našich prababiček bychom jej hledali marně, dřívější menu se skládalo převážně z luštěnin, hub (viz. typický vánoční kuba) a čerstvého i sušeného ovoce.

Dnes už kapr nefrčí

V posledních letech bývá kapr bohužel v mnoha českých rodinách nahrazován rybím filé nebo dokonce smaženým vepřovým či kuřecím řízkem, což je škoda, protože kapr a sladkovodní ryby vůbec nepochybně patří k potravinám zdraví prospěšným. Z hlediska zdravé výživy představuje jejich maso vyvážený celek s obsahem lehce stravitelných bílkovin a nízkým obsahem tuků.

Vypusť kapra, zachráníš mu život…nebo ne?

Ještě mladší je současná tradice, dá-li se to tak říci, vypouštění kapra o Štědrém večeru zpět do vody. Pokud tak činíte i vy a líbí se vám představa, že rybě vracíte svobodu, vězte, není tomu tak.

Kapr, kterého na podzim rybáři ulovili, přežíval několik měsíců v sádkách a pak byl vhozen spolu s mnoha ostatními do kádě, nemá vytvořen dostatek zásobních látek pro přežití zimy, kterou by v přírodě strávil v klidovém stavu u dna rybníka. Pravděpodobně tedy ve volné přírodě zemře hlady.

Nechcete-li jej trápit, zabijte ho co nejdříve po zakoupení, protože šokující pro něj je už i pobyt u vás ve vaně – změna teploty a chlorovaná voda jsou pro něj nepříjemným šokem. Nejste-li schopni ho vlastnoručně zabít, přineste si jej domů již mrtvého a na tradici ryby ve vaně rezignujte.

I v oblasti receptů pokrok nezastavíme

Jste-li milovníky rybího masaa kapra zvláště, chcete-li být netradiční, nebo naopak více tradiční, jak tomu kdo chce říci, zkuste se letos poohlédnout po jiném receptu na vánoční večeři, nežli je ten na smaženého kapra s bramborovým salátem, který se poprvé objevil v Domácí kuchařce Magdaleny Dobromily Rettigové z roku 1924.

Receptů v zejména starších kuchařských knihách nebo na internetu jistě

naleznete nespočet. Zkuste zapátrat třeba v novodobých kuchařkách. Kde najdete kompletní postup vaření, pečení a smažení čehokoli – recepty na zpracování ryb začínají, pro nás méně zkušené, již pojednáním jak rybu zabít.

A co se konkrétně kapra týče, mimo klasického smaženého, v kuchařkách najdete i recepty na kapra načerno, namodro v rosolu, kapra pečeného, vařeného s máslem, na sardelích, na paprice nebo marinovaného. Máte chuť?