Příběh se odehrál velmi dávno. Byl jednou dvě děti, – bratr a sestra. Obě děti to neměli vůbec jednoduché, protože vyrůstaly bez rodičů a trápil je nedostatek. Nemohly si tedy dopřát dobrého jídla a pro jejich chudobu je kolikrát trápil i ohromný hlad.

Přesto byly obě děti veselé a nikterak nad svým těžkým osudem netruchlily. Věřily, že zítra bude zase o něco lépe. Když se ale začaly blížit Vánoce, začaly si děti všímat, co se okolo nich děje a jak se ve vesnicích začínají chystat na narození malého Ježíška. V té době i v místním kostele vytvořili malý betlém, k němuž lidé začali přinášet nejrůznější dárky, aby se mohli střetnout s právě narozeným Ježíškem. Všechny děti z vesnice toužily jít za Ježíškem, aby předháněly se, který z nich Ježíškovi podaruje ten nejdokonalejší dárek. Všechny děti však své dárky kupovaly. Jenomže to si Maruška ani Pavlík nemohli dovolit, neměly na to peníze. I tak se však toužili poklonit malému Ježíškovi. Jejich touha byla tak veliká, že se Pavlík nakonec do kostela vydal mnohem dříve než ostatní, aby se mohl pro Ježíška pomodlit, a protože doopravdy neměl co dát, ale přesto nechtěl přijít s prázdnou, cestou do kostela trhal okolo cesty plevel. Myslel si, že jím alespoň vystele Ježíškovi postýlku, aby se mu leželo pohodlně.

Když přišel do kostela a začal s výzdobou, stalo se, že i další děti přišly o něco dříve.  Tyto děti však byly kruté a začaly si z Pavlíka utahovat. Smály se, že je chudý a že nemá ani na pořádný dárek. Maruška i Pavlík se rozplakali. Moc se styděli, ale neuměli si pomoci, na skutečný dárek neměli, to by se musel stát zázrak. A jak tam plakali a modlili se, najednou se natrhaný plevel začal červenat. Postupně se lístky natrhaného plevele začaly měnit v červené květy, které se podobaly betlémské hvězdě. A ty květy byly tak krásné, že všem vyrazily dech a zlé děti se přestaly pošklebovat a posmívat. Každý, kdo je uviděl, byl ohromen.  Náhle všem došlo, že právě tento zázrak je tím největším dárkem, který mohl být Ježíškovi dán. Je to dar, z čistého srdce, dražší než všechny dárky na světě, který si nemůžeš koupit za žádné peníze. Od těch dob se květy vánoční hvězdy, jak dostaly výstižný název, staly klasickými symboly Vánoc.

A vy vězte, že není nikterak důležité, jak velký, či drahý dárek dáte anebo dostanete. Důležité je, aby byl z čistého srdce darovaný z lásky. Není žádná ostuda, když dárek vlastnoručně vyrobíte i staré české tradice vypráví, že dárku by měla být vnuknuta duše. A tu dárku dáte, jen když budete myslet na toho druhého a když do dárku vložíte kousek vlastního já. Možná se i právě proto říká, že ty nejlepší dárky jsou takové, které bychom si s chutí také nechali…

Napsala inspirována jihoamerickou legendou: Adriana Dosedělová