Vánoce jsou symbolem pohody, lásky a vzájemného obdarovávání. Není přeci nic krásnějšího, než vidět rozzářené oči své ratolesti, která pod lesklým papírem objeví vytoužený dáreček. V dnešní moderní a uspěchané době se však symbolika pravých českých vánoc jaksi vytrácí.

V popředí jsou hromady nevkusně zabalených darů, množství nejrůznějších zbytečných vymožeností, které se skrývají pod umělým vánočním stromkem, shon, spěch a nakupování „vánočních dárků“ na poslední chvíli. Pojďme se společně vrátit ke kořenům této vánoční tradice.

Odkud se vlastně obdarovávání blízkých osob vzalo a proč k tomu docházelo? Nutno podotknout, že jednotlivými dárky budete možná příjemně zaskočení a letošní vánoce se pokusíte prožít jinak – poklidněji a v kruhu rodinném.

Historie obdarovávání

První zmínky o záměrném obdarovávání druhých se objevují již ve starověkém Římě. Tento rituál byl spojen s oslavami Nového roku a stal se projevem náklonnosti, přátelství a lásky. Důkazy o vyměňování dárků mezi rodinou a příbuznými se datují k 16. století.

Nejvíce dárečků samozřejmě dostávaly děti – a jinak tomu není ani dnes. Již 200 let nosí dárky Ježíšek, Santa Claus, Děda Mráz nebo Vánoční muž. Tradičním zvykem bylo rozbalovat dárky až v okamžiku, kdy vyšla první hvězda. Ta měla symbolizovat hvězdu, která zářila nad betlémem, ve kterém se narodil Ježíšek.

O tom, co se dělo, pokud byla obloha zatažená, již historické prameny neinformují…Lidé vnímali symboliku obdarovávání velmi osobně. S každým – byť i sebemenším dárečkem dávali druhému kousek sami sebe.

A jaké dárky byly „in“?

Většinou se mezi rodinou a přáteli dávaly pouze maličkosti, které povětšinou lidé sami vyráběli. Lidé si takto upevňovali vzájemné vztahy a jednotlivé svazky s ostatními. Mladí bývali nejčastěji obdarovávání zralými červenými jablky, která měla symbolizovat zdraví, sílu, dlouhověkost a houževnatost nebo ořechy představující moudrost a osobnostní zralost.

Mnohdy byly součástí vánočního balíčku také perníčky vyjadřující bezstarostnost a radost ze života. Dívky ze zámožnějších rodin dostávaly honosné ozdoby ve formě náramků s tyrkysem, ametystem nebo jiným polodrahokamem, případně bílé perly symbolizující čistotu, nevinnost a pokoru k rodičům i partnerovi.

Výjimkou však nebyly ani zlaté nebo pozlacené řetízky nebo náramky. Dospělí si mezi sebou darovali láhev domácí pálenky nebo vlastního vína a ovoce symbolizující sladký život. Oblíbenými dárky byly také vonné masti a nejrůznější vůně symbolizující slávu a štěstí.

Dvanáctileté děti dostávaly ještě dárek navíc

Zvykem po dlouhá staletí bylo obdarovat dítě, starší dvanácti let, zlatou nebo stříbrnou mincí. Pokud ji po zbytek večera nepustilo z ruky, mělo mít údajně zajištěno dlouhý, spokojený a hlavně bohatý život. V opačném případě se mohlo obávat chudoby, strasti a nemocí. Na tento zvyk se v dnešní době úplně zapomnělo, nicméně jeho symbolika a význam je velmi kouzelný.

A kdo nosí dárky?

V našich českých luzích a hájích mají děti o tom, kdo nosí vánoční dárečky poměrně jasno. I přes snahu prodejců protlačit k nám „vánočního Mikuláše“, Santu Klause, Dědu Mráze nebo jiné bytosti nadělující dárečky převážně v okolních zemích, se nepodařilo vytlačit tradičního Ježíška, který zacinká zvonečkem a zanechá po sobě nejen nazdobený stromeček, ale také krásné vánoční dárky.

Třeba v takovém Finsku naděluje dárky Velký Ukko, ve Francii to je Papa Noell, v Holandsku Mikuláš a ve Švédsku Jultomten. Ve většině případů se jedná o staré vousaté pány. Ježíšek – jako malé jezulátko je dětskému srdci tedy mnohonásobně blíže.

Jak již bylo výše zmíněno – vánoční dárky jsou pouze jakousi symbolikou vyjadřující fakt, že svým nejbližším dáváte kousek sebe. Proto se nenechte nalákat na reklamy prodejců propagující nejdražší hračky a zbytečnosti. Náklonnost, přátelství a lásku druhých si totiž za peníze nekoupíte.